Historie
Jihočeská krajina, v níž se vltavské pánve pozvolna zvedají k šumavskému podhůří, byla pro železniční průkopníky konce 19. století krajinou plnou výzev i příležitostí. Netolice byly v té době významným centrem obchodu, které však ke své škodě zůstalo stranou hlavních císařských tratí.
Obrat přinesl až zemský zákon z roku 1892, jenž se zaměřil na budování lokálních drah nižšího řádu s cílem oživit regionální hospodářství. Tak se zrodil ambiciózní plán na 13,6 km dlouhou trať z Dívčic, která měla propojit netolické pivovary, lihovary a cukrovarnictví se světem.
Samotná výtopna začala vznikat jako klíčové technické zázemí této nové dráhy. Její podoba nebyla náhodná; byla postavena jako čistý architektonický příklad tehdejších normálií Císařsko-královských státních drah, tedy standardizovaných plánů k.k. Staatsbahnen. Pod taktovkou místních vizionářů, k nimž patřil starosta JUDr. Otakar Kudrna, a za přispění stavitelů Jana Kodla a inženýra J. Cvacha, vyrostla unikátní dvoukolejná budova s hrázděnou konstrukcí a charakteristickou vodárenskou věží. Přestože stavbu v roce 1895 zkomplikovaly silné deště, vše se podařilo dokončit včas pro slavnostní zahájení provozu 27. října 1895.
Technický život v depu, jak jej ve svých historických studiích pečlivě zdokumentoval Vladislav Šlégr, odrážel bouřlivou modernizaci evropských drah. V prvních dekádách zde dýchaly páru legendární lokomotivy řady 310.0, kterým nikdo neřekl jinak než „Kafemlejnek“. Netolická trať se však brzy stala i průkopníkem pokroku. Již v roce 1928, v rámci hledání úspor a efektivity, zde byl zahájen motorový provoz s vozy jako M 120.101, které později doplnily stroje řady M 132.0.
Historie výtopny se však nepsala jen v jízdních řádech, ale i v osudech celého kontinentu. V květnu 1945 se netolické nádraží stalo místem, kde se doslova zastavily dějiny. Přímo tudy procházela demarkační linie – místo setkání spojeneckých armád, které znamenalo definitivní tečku za druhou světovou válkou v tomto regionu.
Po více než století věrné služby však přišel útlum. Pravidelná osobní doprava na trati byla oficiálně ukončena 26. února 2011 a výtopna, která byla kdysi tlukoucím srdcem místní dráhy, osiřela. Během let ji téměř pohltila náletová džungle a zdivo i trámy začaly ustupovat zkáze podpořené vandaly, bezdomovci i narkomany. Dnes se však snažíme tuto zkázu zastavit. Naše práce je v první řadě záchrannou misí – bojujeme s časem o stabilizaci havarijních štítů a střechy, aby tento němý svědek rakousko-uherského inženýrství a jihočeské historie nezmizel navždy z mapy.
