Postup Prací
Co právě děláme? Na co právě šetříme? Co už jsme udělali?
Tady najdete vše
Rekonstrukce 130 let staré výtopny je během na dlouhou trať, kde každý krok odhalí novou výzvu. Na této stránce najdete přehledný soupis prací – od prvních záchranných zásahů, které už budovu stabilizovaly, až po ambiciózní plány, do kterých se pustíme v nejbližších měsících. Každý dokončený úkol nás posouvá blíž k momentu, kdy se brány remízy znovu naplno otevřou.
Aktuálně:
Oprava bortícího se štítu:
První a hned veliká oprava, kde se bez firem a odborníků bohužel neobejdeme. Východní štít je v havarijním stavu a pomalu se bortí. Díky povaze okolního terénu jej nelze zajistit pouhým podepřením, a tak bude v rámci sanace havarijního stavu rozebrán a opraven.
Celý roh výtopny se musí rozebrat a podepřít, aby bylo možné vyměnit nebo opravit poškozené trámy. Je nezbytné opravit podezdívku a na srovnaný základ znovu usadit opravenou trámovou nosnou konstrukci. Budova je památkově chráněna; již máme vyřízeno souhlasné stanovisko památkového úřadu a podanou žádost o dotaci v rámci havarijního programu Ministerstva kultury. Prozatím čekáme na výsledné rozhodnutí.
Na levém obrázku můžete vidět, jak vypadá trám v základu poté, co na něm někdo nechal několik let bannerovou folii. Už nevíme, co na ní bylo vytištěno, ale přímo za ní se srážela voda a postupem času trám shnil. Snad si to ten dotyčný přečte.
Celá oprava – při které, laicky řečeno, necháme z obou stran rozebrat roh budovy, vyměnit nebo opravit nosné trámy, vybourat a znovu postavit vyzdívky a srovnat základ i pokřivené okno – je firmou naceněna na 297 000 Kč bez DPH.
Tato oprava je na hranici našich sil. Aktuálně čekáme na rozhodnutí o státní dotaci, ale ta nikdy nepokryje vše. Vaše dary jsou pro nás důležité. Pokud dotaci získáme, pomohou nám uhradit zbývající náklady. Pokud ne, jsou velkou pomocí, jak tento roh zachránit před zřícením. Případné přebytky investujeme okamžitě do opravy střechy vodárenské věže.
Podpořte nás libovolnou částkou zde: https://revolut.me/jerryvein
Šípková Růženka:
Už nadpis sám prozradí, že jsme se k naší krásce museli nejen prokácet, ale doslova prodrat. V boji padl nejeden šípkový keř, akát, hloh či osika, ale i jasany, třešně, hrušky, jabloně, několik ořešáků a doslova desítky různých křovisek.
Bohužel hlavně ořechy, jeden smrk a osika doslova bušily větvemi do střechy věže a ležely na střeše obytného přístavku. Kvůli úhlu hlavních kmenů a podélným prasklinám v nich bylo jasné, že nastal jejich neodvratný konec. Na vysvobození výtopny jsme začali pracovat už koncem jara 2025, kdy ještě zdaleka nebylo jasné, jestli se mi ji podaří koupit. Velké díky patří Správě železnic, která zařídila všechna potřebná povolení ke kácení.
K výtopně se nedalo prakticky ani pořádně projít a cesta byla vydlážděna sbírkou exkrementů řidičů kamionů, kteří místo využívali jako veřejné WC, když spali u nádraží. S tím bojujeme dodnes. O něco lépe se nám však daří bojovat s faktem, že někteří další spoluobčané si výtopnu pletli s odpadkovým košem, doupětem pro konzumaci omamných látek a pouťovou střelnicí, kde je třeba rozbít všechny tabulky v oknech. Hlavně ty z válcovaného skla, starého více než sto let.
Dnes už je situace o něco lepší, a i když je pořád co kácet a čistit, takhle vypadala naše výtopna už o Vánocích 2025. Tou dobou ještě stály stromy demolující střechy, ale o ty se v druhém kole postaral mistr řetězové pily – Karel.
Víc fotek ze začátků najdete i v naší GALERII
Rizikové kácení:
Tohle je krásný příklad pomoci protislužbou. Zatímco si firmy říkaly o částky v rozmezí od 12 000 do 15 000 Kč za každý strom, objevil se král řetězové pily Karel – taktéž nadšenec do historických nemovitostí – a vše zvládl jako poděkování za naši pomoc jemu. Je vidět, že dobří lidé ještě nevymřeli, i když jsem se docela bál, že se tak stane právě na naší střeše. Je více než jasné, že se s Karlem budeme vídat i dál.
Pro mě, tohoto oboru neznalého, bylo Karlovo umění záhadou. Nejenže si například nařezával větve stromů tak, že se pomaličku opřely o střechu, aby je mohl naporcovat a odhodit dolů, ale jsem si i jistý, že kdybych měl na střeše věže pracovat já sám, a ještě s motorovou pilou, mé tělo by spustilo režim nejvyššího ohrožení života. Pravděpodobně by okamžitě vyloučilo moč i trus a vynaložilo veškeré úsilí na to, aby nejbližšího predátora přesvědčilo, že tahle kořist není poživatelná.
Jemu stačil žebřík a pila.
Odvaha mistra motorové pily neznala hranic. I v okamžiku, kdy obrovská osika, balancující na pouhém středu svého kmene, zničila svou vahou hydraulický hever, který jí měl pomoci padnout na správnou stranu, přišel za mnou Karel klidným krokem. Prohodil pár slov o tom, jak to hezky jde, a jen tak mezi řečí dodal: „Nemáš tu náhodou jiný hever? Tenhle to nevydržel.“
Ten den jsem pokořil svůj rychlostní rekord na trase „dílna–výtopna“.
Tady, na dolním obrázku, ta osika ještě stojí. I tak ale nastala obhlídka ořechu. Tohle byla akce, ze které jsme zatím měli největší obavy a strach. O to větší díky patří Karlovi a těšíme se na další spolupráci.
